Ves Ústín se v písemných pramenech poprvé objevuje v roce 1078, kdy patřila světským feudálům.Premonstrátský klášter hradisko zde měl v té době tři podluží, postupně však nabýval další majetek,až konečně v druhé polovině 14. století získal do svého vlastnictví celou ves.V držení premonstrátů zůstal Ústín až do roku 1784, kdy v důsledku josefínských reforem byl zrušen i klášter Hradisko.Ústín, stejně jako i ostatní vesnice z klášterního panství, připadl nejprve náboženskému fondu,posléze v roce 1827 jej koupil hrabě Saint Genois a jeho vlastnictvím zůstal Ústín až do zrušení poddanství  v roce 1848.
     Hostinec nesoucí název "U labutě", sdílel od poloviny 18.století společné osudy s Ústínem.Vlastní budova byla vystavěna hradišťskými premonstráty a od samého počátku sloužila jako hospoda, která patřila k vrchnostenským statkům kláštera Hradisko až do jeho zrušení.Se souhlasem vrchnosti byla hospoda pronajímána různým pachtýřům, kteříbyli povinni odebírat určité, smlouvou předem stanovené, množství piva a kořalky z vrchnostenského pivovaru a palírny.K povinostem majitele hostince též patřilo na vlastní náklady objekt v řádném stavu, dodržovat veškeré policejní předpisy, především nedovolit zde pobyt "darebné čelátce", nečepovat nic v době konání mše a obzvláště dávat pozor na světlo a oheň.
     S hostincem "U labutě" je od samého počátku až dodnes spojena jeho neodmyslitelná část - před vchodem do velké, samostatně stojící budovy s ní spojený podjezd, lodžie, s půlkruhovými oblouky, který ve své podstatě velmi připomíná typickou hanáckou stavbu, tzv.žudr,proto byl tento hostinec též někdy nazýván "U žudru".
     Je sice nesporné, že hostinec nesl pojmenování "U labutě, jež bylo zveřejněno i všem srozumitelným vyobrazením tohoto ptáka na ozdobném plechovém štítě, na druhé straně je však zajímavé, že v žádné z kupních smluv od 18.až do 20.století není výslovně toto pojmenování uvedeno.Stavba, která dala hostinci jeden z názvů, tedy žudr, patří k největším na Olomoucku.Podle odborníků na lidovou architekturu však v tomto případě nejde o žudr v pravém slova smyslu,neboť hanáckým žudrem se rozumí před stavení vystupující krytá předsíň, často vybavená lavicemi a stolem.
     Ústínský žudr lze považovat za přímou napodobeninu krytých panských vjezdů na zámcích a měl zřejmě i stejnou funkci při příjezdu klášterní vrchnosti, aby nebyla vystavena případné nepohodě (dešti, sněžení).Ústínský žudr by sice neměl být z uvedených důvodů řazen mezi pravé hanácké žudry, pojmenování je však natolik vžité, že je namístě nepokoušet se měnit název, který plně vstoupil do obecního povědomí.
     Poslední rekonstukce hostince proběhla v letech 1992 až 1993, kdy byla vybudována v hlavní místnosti nejdůležitější dominanta celého interiéru - otevřené ohniště - sloužící jako hlavní výrobně-technologické zařízení celé provozovny.V pravdě revoluční bylo toto zařízení v době svého uvedení do provozu v tom , že nabídlo hostům sledovat přípravu jimi zvoleného jídla, případně svoji radou do procesu přípravy vstoupit.
     Dřevo, selský nábytek, stylová výzdoba, rustikálně laděné oblečení obsluhujícího personálu, to jsou atributy, které Vás obklopují a snaží se navodit atmosféru dob minulých. To vše ve spojení s dobrým jídlem má přispět k obecně známým představám  o hanácké pohostinosti a dobrém hanáckém kraji.